Deprese neexistují! Co ti radí podzim?
Deprese neexistují - co ti radí podzim
Je tu nádherné období podzimu. Zlaté listí, barevné odstíny všech barev, všech sytostí, k tomu ranní mlha a krůpěje vody na listech ležících na zemi. Podzim říjnem překračuje z jednoho období do druhého ... a vede nás k sobě.
Říjen je měsícem přestupu z vnějšího do vnitřního. Vše se v přírodě spojilo, aby tuto cestu nastoupilo. Děje v přírodě nás vedou a berou s sebou. Je dříve tma - dříve se vracíme “domů”. Ale kde všude je doma? Není to jen náš dům nebo byt. Daleko více doma je ve svém srdci, ve spojení se svou duší ... Vede nás to domů.
Venku není už tak dlouho vidět, abychom pod otevřenou oblohou zůstávali a bavili se a užívali si teplých večerů a nocí.
Jsme povoláváni domů, k sobě. A pokud nezapneme televizi či nevěnujeme svou pozornost k jinému vysílači, který vám říká co máte teď prožívat a na co myslet - pak můžete zacítit to volání zevnitř.
- Co přinesl tento rok?
- Co sklízíš?
- Co jsi uložil do sebe, aby to mohlo v pravou chvíli vyjít na povrch, manifestovat se a vykvést?!
- Jakou moudrost sklízíš v tomto roce?
Říjen nás provádí do větších hloubek naší duše, kde se potkáme se sebou. Připravuje nás na další měsíce a na zimu. Zimní měsíce jsou obdobím odpočinku a spočinutí... ale teď procházíme - z léta, z oslav, z bujarého veselí do hloubky ke svému vnitřnímu zrcadlu.
Můžeme se do něho chtít dívat... ale tohle volání je jako když vás maminka zavolá k obědu právě když vrcholí vaše hra s kamarády... nejdříve se nám nechce. Nechce se nám ukončit radovánky a orientaci na ven a podívat se dovnitř. Potkat se se svými pocity.
Příroda postupuje trpělivě a mírně. Den za dnem ukrajuje ze světlé části dne a nabízí tu temnou. Nabízí ponor a pomalu nás vede ke vstupu. Stačí když si toho všimnete a necháte se vést.
A že je příroda mírná cítí ti, kteří citlivě reagují na změnu času. Hodinový posun naráz je pro nás velmi znát. Všimli jste si? Ten ponzimní míváme raději. Říkáme: “aspoň jsem si přispal”, ale to hlavní, je, že jste si potřebovali odpočinout. Všimli jste si?
Říjnem a podzimem jsme nabádáni k odpočinku. Cítíte to?
No a pokud toto neposlechneme, pokud se nechceme podívat a otočit směrem dovnitř - vytváříme tlak. Tlak proti přirozenosti. Jenže my jsme nevyrostli a nebyli vychování v této citlivost na sebe. Ani ne v odvaze, chtít se podívat co jsem doteď zvládl a vidět, že ne vše se povedlo.
Jsem vychováváni v tom, že vše se má povést v tom co je považováno za úspěch a co už není. Co je prohra a co jsou chyby. Když pak uděláme něco co se neslučuje s představou našeho klí bojíme se. Ozve se v nás naše svědomí, které je motivováno strachem - tohle po mě nechtěli, tohle není přijatelné, tohle mne ohrožuje, že nebudu přijat... možná mne vyloučí ze skupiny (z rodiny, z partnerství, od přátel).
Tento strach vyvolává naše svědomí - svědomí systemické, skupinové vnitřní. Je velmi citlivé na pravidla ve kterých jsme vyrostli. Naučili jsme se v těchto pravidlech pohybovat tak, aby nám “vyloučení” hrozilo co nejméně, nejlépe vůbec.
Ale pak nemůžete růst! Pak nemůžete být sami sebou. Ani nesmíte. To je ohrožující a zakážete si to každý sám!
Nesmíme dělat chyby. Musí vše dopadnout plánovitě - tak abych už dopředu věděla, že to bude dobré.... Vidíte to už sami? Tento způsob nedává prostor změně.
Tento způsob nedává možnost vývoje. Předpokládá známé. Nedovoluje neznámé. a tak nepodporuje změnu a vývoj.
Ale celý náš život je změna a vývoj. Neexistují chyby. Neexistují správná řešení... to vše jsou události, okolnosti a situace.
Teprve za tzv. chybou přijde naděje na změnu. A nebo jen vyvstane strach z toho být sám sebou a zažadí nás zpátky do řady, na naše místo, neměně a bez pohybu.
To chcete? Věřím, že ne. Pak si dovolte užívat podzimu a vězte, že volání zevnitř, není nepřítel, ale spojenec. Deprese vznikají tam, kde cítíme rozpor mezi projevem našeho těla a naší ochotou na to přistoupit. Trváme-li stále na bujarém veselí, chceme-li se obracet jen ven a radovat u piva s přáteli a vést řečičky od stolu.... Pak se na podzim setkáte s tlakem, skrze své odmítání slyšet a následovat přirozené. Toto přirozené, pro vás nyní může být nové. Tak stačí tomu říci ano
Dovolte si podívat dovnitř a zeptejte se: “Co tam je?” Zeptejte se: “Jak se cítím?” “Proč se takhle cítím?”
A hned si neodpovídejte. Nechtějte hned mít jasno. To chce vaše mysl. Hlava chce mít hned jasno a vědět jak na to a odkud kam. Nejlépe, aby bylo dobře. Vidíte to? Už by vás zase držela v tom, jak to má vypadat a hlavně, jak to má dopadnout.
Neodpovídejte si. Počkete si na odpověď. Nepředstavujte si odpověď - jdi tam a tam a udělej tohle, toto řekni sousedovi a tohle manželce, dej výpověď a... odpověď může být mnohem jemnější. Buďte vnímaví na své pocity.
Jak se cítím?
- Prázdný.
Proč se cítím prázdný? Co mi schází?..... a znovu počkejte...
Vězte, že odpovědi přijdou. Pokud alespoň trochu pracujete se svou myslí, s meditacemi s dechem... budete vědět, jak se ztišit, aby ve vás odpovědi a hlas vašeho vnitřního vedení byl slyšet.
Přeji vám hodně štěsí a radosti z podzimu. Zlaté listí je symbolem zlata a pokladů ve vás. Nebojte se podívat.
S láskou Monika
PS. A pokud potřebujet doprovodit, ukázat meditaci a práci s dechem, ukázat jak se podívat dovnitř... vyberte si některou z akcí, seminářů a nebo se pojďme osobně setkat.
www.nebenazemi.com www.monikahasalova.cz www.milujipplavani.com