Jak získat svou svobodu, svoboda nehodnocením

Jak získat svou vlastní svobodu bez ohledu na to co se okolo vás děje a odehrává.

Nehodnocení a neposuzování je první krok k osvobození sebe sama. Jenže jak na to? Většina lidí žije ve svém světě, který je plně založen na hodnocení a posuzování. Všeho a všech okolo sebe. Vyrostli jsme v tom, že jsme se stále s někým poměřovali. Začalo to doma se sourozenci nebo ve škole se spolužáky... Zjišťovali jsme, jací musíme být, abychom zapadli či abychom vynikli. Podle svého založení jsme chtěli splynout s davem anebo být vidět.
Chtěli jsme být nejlepší. Pro svou maminku, kamaráda, bratra... A tak jsme zjišťovali, jak být nejlepší. Jedni se rozhodli vždy a všechny poslechnout - být hodný kluk či holčička, druzí chtěli všem pomáhát. Budu-li pomáhat, budou mě mít rádi. Budu-li vše vědět nejlépe, neudělám chybu a ostatní za mnou půjdou... Ať už byl náš motiv k získání pozornosti a doplnění našeho "kalíšku hodnot" jakýkoli, stále jsme monitorovali okolí ve vztahu k sobě. Osobně na sebe vztahujeme vše z okolí - usmívají se na mě, tzn. mají mne rádi...
Za každým pohledem okolo sebe se v hlavě dostaví hodnocení. Příjemné z pocitu přijetí. Nepříjemné z pocitu odmítnutí. Všimněte si, že zde mluvím o pocitu, nikoli o objektivním důvodu. To vše, co v takovou chvíli cítíte, jste si představili a uvěřili tomu.

A tak hodnotíme všechno: počasí, oblečení - svoje a především těch druhých, chování, postoje, rozhodnutí šéfa i názory sousedky na cokoli...Hodnotíme všechno okolo sebe, že si ani nedovedeme představit, že by tomu bylo jinak.

Co se stane, když nebudete hodnotit? Zprvu máme pocit, že to znamená nemít žádný názor. Máme pak pocit, že když nemám názor, nejsem zorientovaná. A o to přece celý život šlo: zorientovat se! Nebo ne?
V jistém slova smyslu ano. Ano zorientovat se, ale v sobě. Poznat co chci a co mi dělá radost. Rozpoznat, co už nedělám, neříkám a proč. Rozpoznat, co chci dělat a pokud to nedělám, vědět proč tomu tak je. Jaká jsou má vlastní omezení? Rozpoznat rozdíl mezi tím, co si skutečně bytostně přeji a jaký život žiji.
Jakmile hodnotíme vše co vyšleme, je to informací o naší nespokojenosti. Informací o nepřijetí tohoto světa jaký právě je a touze, aby bylo po našem. A tato energie nespokojenosti se okamžitě obrací a rezonuje s vámi. To tvoříte, to si do svého života přivoláváte. Když přestanete hodnotit, nesmírně se vám uleví. Vznikne uvnitř vás nový prostor. Obrovský prostor ticha a nesmírného klidu. Prostor, který vám dává obrovskou svobodu. Svobodu, která není závislá na žádných vnějších okolnostech. Svoboda, která vám dovoluje se vyjádřit, dovoluje vám nesouhlasit s ostatními a přitom víte, že nejdete proti nim. Cítíte najednou ten rozdíl jaké to je,  když někoho o něco žádáte a vnitřně si přejete, aby bylo po vašem. Jak jste v tu chvíli zranitelní, jak jste v ohrožení pokud se vám nesplní vaše prosba. A jaké to je, když požáte a dáte prostor pro reakci. Nemusí být po vašem, mohou se věci vyvíjet různě, ale to podstatné je, že jste řekli svůj názor, vyjádřili se a přestože "riskujete" nepochopení druhých, víte co chcete a proč. Nemusíte svůj postoj vysvětlovat či někomu vnucovat, ale zároveň nemlčíte, ani ze strachu z odmítnutí ani z pocitu malosti, že váš hlas nic neznamená.
Je velkou svobodou říci svůj názor bez nároku na výsledek. Je velkou svobodou mít svůj názor bez ohledu na početní převahu ostatních. Dovolit si mít vlastní pohled na svět vám dá veliký díl respektu k ostatním. Respektu k jejich názorům a tím velkou osobní svobodu- být sám sebou.
Není to tak jednoduché, přestože to je velmi snadný zákon. Naše myšlení je automatické a pocit osobního ohrožení, že tohle je správné a tamto už ne, je zakořeněn hluboko v nás.
Stojí za to se tím zaobírat, stojí za to se nad tím pozastavit. Nehodnocení velmi úzce souvisí se silou a magií slova. A slovo vyslovené je již čin, první materializace myšlenky.
Vaše slova a myšlenky jsou velmi mocné a je dobré s nimi nakládat moudře a obezřetně. Tvořit v souladu se sebou a přesto proti nikomu, v souladu se všemi ostatními.  Ale o tom zase jindy.

Copyright © Monika Hasalová 2014, www.nebenazemi.com, www.monikahasalova.cz 

Článek lze v nezkrácené a neupravené podobě šířit nekomerčním způsobem s aktivním odkazem na stránky a uvedením zdroje, včetně celé této poznámky.